77
STAVEBNÍ A INVESTORSKÉ NOVINY
ní tepelné záření ze Slunce, ale teplo
s vlnovou délkou, jakou má tepelné
vyzařování běžného otopného těle-
sa v interiéru, tedy zhruba mezi 8-10
mikrometry. To by asi nebylo samo
o sobě tak důležité. Vyvolává to však
jeden efekt. Pro tepelné záření dru-
hé složky o vlnové délce 8-10 mik-
rometrů je zasklení na rozdíl od prv-
ní složky nepropustné, takže tímto
sklem přímo neprojde.
Poměr těchto dvou složek pro-
nikajícího záření je různý a závisí
na barvě tkaniny. Proto zde značnou
roli hraje účinek zasklení. Čím větší
bude podíl transformovaného záře-
ní s vlnovou délkou 8-10 mikrome-
trů, tím více se uplatní tepelně izo-
lační vlastnosti zasklení. Proto lépe
vycházejí hodnoty Gtot pro okna při
použití tmavších odstínů látek. Toto
řešení je vhodné, zejména pokud je
vnitřní prostor klimatizovaný a ne-
počítá se ve větší míře s přirozeným
větráním. Pokud ovšem je požado-
váno přirozené větrání, je vhodněj-
ší volit světlejší odstíny tkanin, které
mají vyšší odrazivost a malou pohl-
tivost záření, protože tepelné záření
vlnové délky 8-10 mikrometru není
při otevřeném okně blokováno za-
sklením.
SHRNUTÍ
Světlé barvy screenových tkanin
jsou vhodné pro použití v prosto-
rách s potřebou přirozeného větrání
nebo v poloze, kde se vliv zasklení
neuplatní – např. venkovní přístřeš-
ky apod.
Tmavé, metalické, nebo více-
barevné odstíny
je vhodné uplatnit
na obvodovém plášti budovy před
prosklenými plochami, jako stínění
prostor s nuceným větráním.
Pomocí vnějších screenů lze do-
sáhnout snížení přísunu tepelného
záření ve volném prostoru nebo při
otevřeném okně až na 21% – zde je
žádoucí co nejsvětlejší odstín, při za-
vřeném až na pouhých 8% z celko-
vého množství, tady naopak půjdeme
do tmavých, metalických nebo více-
barevných tkanin. To je samozřejmě
vynikající účinnost. Okno samotné,
bez jakéhokoli stínění pustí dovnitř
59%,
(zde je to normové zasklení
typu C, které se používá běžně ja-
ko referenční pro srovnání účinnos-
ti různých typů a barevných odstínů
stínící techniky)
. To ve výsledku vý-
razně sníží nárůst teplot ve stíněném
prostoru – v průměru se pro interier
udává 5 °C a pokud budeme uvažo-
vat s klimatizací, je to výrazná úspo-
ra v nárocích na chlazení.
1)
ČSN EN ISO 9288 odst.3.1
Building Plastics s.r. o.
Košíkov 76, 595 01 Velká Bíteš, tel.: 800 400 115
fax: 566 502 400, e-mail:
bo sáláním, čili vyzařováním – při-
tom mění svoji vlnovou délku a tím
také svoje vlastnosti, jde tedy o je-
ho transformaci. O tom je pojedná-
no v následující stati.
CO TO ZNAMENÁ V PRAXI
Tepelné toky, tedy toto elektromag-
netické záření nemůžeme odstranit,
můžeme je pouze usměrňovat. To
v letním období znamená co nejví-
ce tepla odclonit nebo odvést mimo
prostředí, ve kterém se pohybujeme,
např. pomocí stínících zařízení, jako
jsou např. vnější svislé clony – scree-
ny, a zamezit tak přehřívání interié-
ru budov. V zásadě jde o to, aby se
do stíněného prostoru budovy dosta-
lo co nejméně tepelného záření. Jak
se to daří, nám říká údaj nazvaný
celková propustnost slunečního zá-
ření sestavou zasklení a stínění udá-
vané hodnotou Gtot. V exterieru pak
počítejme přímo s vlastnostmi stíně-
ní, tedy s parametrem clony jako ta-
kové. To lze jednoduše spočítat s po-
mocí ČSN EN 410.
Tepelné záření proniká do stíně-
ného prostoru dvěma způsoby. Jed-
na jeho část přímo – tedy takové tep-
lo, jak je vyzářil zdroj – v našem
případě Slunce. Druhá část potom
jako teplo ze sekundárního zdroje,
kterým je clonící prvek, případně se-
stava clonícího prvku a zasklení (ok-
no chráněné stíněním), a to je tep-
lo transformované. Co vlastně tato
transformace znamená?
Jde o to, že primárním zdrojem
našeho záření je Slunce, a to má tep-
lotu přes 5000 °C, takže vyzařuje tep-
lo s menší vlnovou délkou, konkrét-
ně 0,3-2,5 mikrometru. Toto teplo
částečně projde beze změny clonou
i zasklením, částečně je pak clonou
pohlceno a to v množství, které závi-
sí na barevném odstínu – čím tmavší,
tím více záření absorbuje. Schopnost
materiálu teplo přijímat je ale vždy
omezená, takže ten je zase vydává
zpětně do okolního prostředí. Tím
se sám stává zdrojem energie, ovšem
zdrojem s teplotou podstatně nižší
a to v řádu desítek stupňů. Už to ne-
