STAVEBNÍ A INVESTORSKÉ NOVINY
4
Neustálý souboj mocností o kon-
trolu nad surovinovými zdroji pro-
to můžeme v současné době sledovat
dnes a denně. Nejde přitom jen o vlek-
lý konflikt na Blízkém východě v Iráku
a Sýrii, ale přehlédnout nelze ani sna-
hu zemí o těžbu ropy v oblastech Ark-
tidy a Antarktidy, aktivity Číny v Jiho-
čínském moři nebo bleskové oteplení
vztahů USA s Kubou po zprávě, že se
v jejích pobřežních vodách vyskytují
nemalé zásoby ropy.
Vývoj cen a momentální pozice
strategických surovin na trhu má pak
rozhodující vliv na celou řadu klíčo-
vých odvětví ekonomiky, jakými jsou
chemický průmysl, doprava, zeměděl-
ství, zdravotnictví či energetika. Ty se
v konečném důsledku významnou mě-
rou promítají do hospodaření podniků
i domácností.
Světové zásoby ropy, plynu a uhlí.
Máme se obávat jejich nedostatku
a s tím cenového šoku?
Až do nedávna byla všemi energetic-
kými odborníky vyznávána teze, že su-
rovinové zdroje, které jsou nutné k vý-
robě energií, jsou vyčerpatelné. Tento
předpoklad pak vedl na trhu k jediné-
mu možnému vývoji, a to trvalému růs-
tu cen. Jak je to však se zásobami stra-
tegických surovin ve skutečnosti?
Zásoby ropy jsou dnes odhadovány
na 1,5 - 2 bilióny barelů a ty by nám při
dnešní spotřebě měly vydržet přibliž-
ně 50 let. Ve skutečnosti je však ropy
na světě minimálně dvakrát více, avšak
v méně dostupných lokalitách, předsta-
vujících zvýšené náklady na těžbu. Ho-
voří se také o záměrném podhodnoco-
vání zásob ropy z důvodu udržení její
ceny těžaři. U uhlí jsou světové záso-
by odhadovány na 120 let, USA by se
svými zásobami uhlí vystačily dokonce
200 let. A ptáte se, jak je na tom u nás
stále populárnějšího zemní plyn? Zde
jsou jeho celosvětové zásoby odha-
dovány minimálně na dalších 200 let.
A pak je zde ještě jaderná energie, kte-
rá je vyráběna s pomocí štěpné reakce.
Jaderné elektrárny dnes mají na svědo-
mí celkem 11% světové výroby elek-
třiny. Vedle dnes již klasických zdrojů
energetických surovin, jakými jsou ro-
pa, zemní plyn, uhlí a atom, byly před
několika lety objeveny velké zásoby
tzv. břidličného plynu. Břidličný plyn
je zemní plyn nahromaděný ve forma-
cích břidlic. Během posledních něko-
lika let se stal jedním z významných
zdrojů zemního plynu a jeho vzrůstající
produkce, zejména v USA, účinně brá-
ní diktátu cen ze strany ostatních ener-
getických mocností těžících především
klasický zemní plyn. Nejlépe o tom vy-
povídá vývoj ceny plynu v USA v zá-
vislosti na rostoucí těžbě břidličného
plynu. Ta představovala v roce 2007
pouhých 7% celkově vytěženého zem-
ního plynu v USA. Odpovídala tomu
i cena plynu na americkém trhu pro ko-
nečné spotřebitele, která ve své pod-
statě kopírovala ceny ve vyspělých ev-
ropských zemích. V roce 2013 však
již břidličný plyn představoval 40%
amerického trhu se zemním plynem.
Úspěch v jeho těžbě stlačil cenu ply-
nu na americkém trhu a to se promít-
lo i do cen plynu pro domácnosti. Ta
je dnes v USA zhruba třikrát nižší než
v Evropě.
Zvyšující se těžba břidličného ply-
nu tak zcela oprávněně nahání hrůzu
všem mocnostem hospodařícím s do-
posud známými zdroji strategických
surovin. Důvody jsou zřejmé. Na trh se
dere další energetická komodita, které
je dostatek. Pro těžaře plynu a ropy, ze-
jména z Ruska a Saudské Arábie, je to
černá noční můra. A spotřebitel? Pokud
zrovna nejásá, může být snad alespoň
na chvíli v klidu.
Evropa a energetická bezpečnost
Země Evropské unie, k nimž pat-
ří i ČR, se snaží diverzifikovat možné
zdroje energetických surovin, zejmé-
na pak těch, které nejsou na jejich úze-
mí dostupné. Jedná se především o zem-
ní plyn a ropu, kdy země EU jsou cca
z jedné třetiny závislé na dodávkách rus-
ké ropy a plynu. V oblasti dodávek zem-
ního plynu se na Rusko dotahuje Nor-
sko, když jeho dodávky na trh zemí EU
dosáhly před nedávnem 38% a Ruska
42%. Další výraznější podíl na dodáv-
kách plynu do EU má Alžírsko. U do-
vozu ropy do EU si drží Rusko zhruba
třetinový podíl. Další významné podí-
ly v dovozu této suroviny do zemí EU
má Norsko a Saudská Arábie. Země EU
jsou tedy závislé z 90% na dodávkách
surové ropy a cca z 65% na dodávkách
zemního plynu. Do budoucna se má pro-
cento této závislosti ještě zvyšovat.
Je to katastrofa a máme se čeho
obávat?
Každá závislost zavdává důvod k oba-
vám. Zejména v okamžiku, kdy jsou
strategické suroviny použity jako mo-
censký nástroj k vydírání. Jeho svěd-
kem jsme byli v roce 2009, kdy od 1.
1. 2009 Rusko zcela zastavilo dodáv-
ky zemního plynu na Ukrajinu. I s při-
spěním českého předsednictví EU by-
ly jeho dodávky obnoveny na konci
ledna 2009. Zastavení dodávek plynu
na Ukrajinu oznámilo Rusko i nyní. Si-
tuace je však odlišná od té v roce 2009.
Ukrajina tvrdí, že se plynem předzáso-
bila, využívá jiné zdroje a další plyn
z Ruska již letos nebude potřebovat.
Ukrajině a s ní zemím východní Evro-
py nepomohly ani země západní Evro-
py, když s Ruskem podepsaly dohodu
Nord Stream 2. Ta je smlouvou me-
zi západními energetickými a ropný-
mi giganty Shell, OMV, Basf a E.O.N.
a ruským energetickým kolosem Ga-
zprom o realizaci výstavby plynovo-
du vedeného po dně Baltského moře
do Německa. Gazprom v této společ-
nosti bude vlastnit 51% akcií a další
zainteresované společnosti si zbývají-
cí akcie rozdělí rovným dílem.
Kvůli tomuto rozhodnutí přijde
Ukrajina o 2 mld. dolarů ročně za tran-
ENERGIE?
Trvalý souboj Davida s Goliáši!
ilustrační foto (archiv Škoda Praha Invest)
Strategické energie a suroviny hýbou světem. Ovládat jejich těžbu, či mít pod svou kontrolou alespoň převážnou část obchodu s nimi,
je logickou prioritou každé z mocností, která nechce zůstat na okraji dění a přijít o globální vliv.
Důvody jsou zřejmé. Bez ropy se nerozjedou nejen naše osobní auta, nevzlétnou dopravní letadla, ale nedostatek ropy ovlivní například
i produkci výrobků z umělé hmoty, tedy i elektroniky, hnojiv či oblečení. Bez uhlí či plynu by se naše příbytky staly neobývatelnými, bez
pomoci jaderných elektráren by naše města zahalila tma a nebylo by možné dále rozvíjet nejrůznější průmyslová odvětví.
