5
STAVEBNÍ A INVESTORSKÉ NOVINY
zitní poplatky a obdobně na tom bude
i Slovensko, které je na importu plynu
z Ruska stoprocentně závislé. Ve svět-
le těchto událostí můžeme jen vzpo-
mínat na proklamace evropských lídrů
v rámci probíhajícího konfliktu Rus-
ka na východní Ukrajině o tom, že by
Ukrajina měla i v budoucnu zůstat tran-
zitní zemí, což by jí do značné míry po-
mohlo k překonání složitého zimního
období i neutěšené ekonomické situa-
ce. Peníze, geopolitické zájmy a mo-
censké cíle však v tomto případě opět
zcela překreslily mapu Evropy a její
východ zcela odřízly od dodávek stra-
tegické energetické suroviny z důvodů
zájmu mocností.
Jak je na tom v oblasti strategic-
kých surovin ČR?
Surovinové zdroje ČR pro výrobu
energií jsou omezeny na těžbu a vy-
užití vlastních zdrojů hnědého a čer-
ného uhlí. Zásoba uhlí je u nás dosta-
tečná na několik desítek let. Ostatní
strategické komodity, jakými jsou ropa
a plyn, obdobně jako ostatní země EU
dovážíme. Na dodávkách ropy do ČR
se podílí cca 51% ropovod Družba
z Ruska, západní cestou ropovodem In-
goldstad pak proudí zbylých 49% čer-
ného zlata. Strategicky diverzifikován
je i import zemního plynu, kdy největší
množství plynu k nám přichází z Rus-
ka (cca 70 %), dále ze zemí EU, přede-
vším Německo (cca 27%) a z Norska
(3 %). Energetický mix ČR dále počí-
tá s pozvolným ukončováním provozu
uhelných elektráren a růstem významu
i podílu nově budovaných jaderných
reaktorů na našem území.
Je z hlediska spotřebitele u nás ně-
která z energií výhodnější?
Světové ceny klíčových energií a suro-
vin na trhu do značné míry určují doho-
dy mocností, které je těží a obchodují
s nimi. Energetická nezávislost Čes-
ké republiky je v této souvislosti te-
dy značně omezená. Již dříve se u nás
v tomto ohledu upínala pozornost nej-
širší veřejnosti k zajištění vlastní ener-
getické soběstačnosti s pomocí využití
elektrické energie z jaderných elektrá-
ren. S tímto počítá i nově aktualizova-
ný materiál Státní energetické koncep-
ce, který vešel v platnost 19. 5. 2015.
Ten předpokládá s postupným snižo-
váním podílu uhelných zdrojů na vý-
robě elektrické energie a naopak s ná-
růstem elektřiny vyrobené v jaderných
elektrárnách až na 50% v roce 2040
i s mnohem vyšším (23%) podílem zís-
kávání energie z obnovitelných zdrojů.
Odpověď zní: Není!
Přes fakt, že Česká republika dnes patří
k největším vývozcům elektrické ener-
gie na světě, konečný spotřebitel z to-
ho nemá nic. Každý si jistě vzpomene
na sliby politických elit, že energetic-
kou bezpečnost, soběstačnost a nezávis-
lost nám zajistí pouze jaderná energie,
kterou si budeme umět vyrobit. Elektři-
na díky tomu měla být levná a přednost
ve vytápění domácností dostávaly pří-
motopné elektrické panely, na jejichž
nákup bylo možné v 90. letech minulé-
ho století možné dokonce získat dota-
ci. Tuto koncepci však zcela rozvrátila
transformace české energetiky na trž-
ně orientovanou. Znevýhodňovány
tak přestaly být ostatní druhy paliv. To
vedlo následně k rozsáhlé plynofikaci
na našem území i rozvoji mnohem eko-
logičtějších topných zařízení na tuhá pa-
liva. Trh s energiemi si tedy i u nás žije
svým vlastním životem a je zcela v ru-
kou trhu a energetických slonů.
Má se konečný spotřebitel obávat
energetické budoucnosti?
Osobně se domnívám, že ne. Pro tu-
to tezi existuje hned několik zásad-
ních argumentů. Prvním z nich je ku-
příkladu fakt, že obdobně, jako jsou
země EU závislé na dovozu ropy
a plynu z Ruska, je na druhé straně
podobně závislá na příjmech z prode-
je těchto strategických surovin ruská
státní pokladna. Vývozy ropy a plynu
totiž tvoří více než 50% příjmů rus-
kého státního rozpočtu a pokles cen
těchto surovin v posledním období
pro ruskou ekonomiku znamená citel-
né hospodářské ztráty. Dále se ukazu-
jí i nové možnosti těžby břidličného
plynu či dovozu zkapalněného ply-
nu LNG ze zemí Perského zálivu lod-
ní přepravou. Technologie v této ob-
lasti se velmi rychle vyvíjí. Vznikají
například plovoucí LNG terminály,
které je možné pronajímat v případě
potřeby. Trh s plynem se tedy stává
operativnějším, pestřejším a pružněj-
ším. Zkapalňování plynu také zlev-
ňuje. Například velké a velmi drahé
turbíny v LNG linkách by mohly na-
hradit levnější elektromotory, což by
snížilo počáteční výrobní investi-
ce. Větší diverzifikace v možnostech
získání strategických surovin beze-
sporu vyvolá také tlak na jejich niž-
ší tržní cenu.
Věřme, že ne!
A pak jsme zde také my, spotřebitelé.
Ve světle tohoto článku se nám může
zdát, že v globálních zájmech gigantic-
kých energetických obrů jsme jen jaký-
misi pomyslnými peříčky ve větru.
Opak však může být pravdou. Z vý-
še uvedeného je zřejmé, že neviditelná
ruka trhu tiše funguje i v oblasti těžby
a obchodu se strategickými surovinami.
Ukazuje se, že větší diverzifikace a mož-
nost jejich nákupu z více zdrojů nemusí
ani při naší téměř 100% závislosti hnát
ceny vzhůru. Navíc se nám již řadu
let daří naše energetické nároky snižo-
vat, vyvíjet nová úspornější topná zaří-
zení a systémy, získávat energii z obno-
vitelných zdrojů a stavět energeticky
méně náročné budovy. O tomto faktu
vypovídá trvale klesající spotřeba plynu
u nás (v loňském roce o 12% a není to
jen kvůli klimatickým změnám), v loň-
ském roce o 2,5% klesla i spotřeba elek-
třiny. Vyvíjeny jsou dále neustále nové
metody a zařízení, které vedou k niž-
ší energetické náročnosti ve výrobě, do-
mácnostech, automobilovém průmyslu,
architektuře i samotném získávání dal-
ších energetických možností.
Utvrzuje mě to v přesvědčení, že
do budoucna může paradoxně ze sou-
boje energetických Goliášů profitovat
David – tedy spotřebitel.
Ing. Vítězslav Hanák
Světové zásoby ropy
Procentuální podíl břidlicového plynu v USA
Naleziště břidlicového plynu
