STAVEBNÍ A INVESTORSKÉ NOVINY
70
Historický vývoj
První zmínky o této štole pochází
ze 17. století, kdy se jednalo o odkana-
lizování jatek za masnými krámy. Tato
zmínka se však musela vztahovat k ji-
nému, zatím neobjevenému objektu.
Dědičnou štolou je dnes míněna již ne-
funkční stoka probíhající pod Smetano-
vými, Kopeckého, Šafaříkovými a Kři-
žíkovými sady v prostoru bývalých
východních a jižních městských příko-
pů, a proto se o ní v historických pra-
menech hovoří jako o stoce ve východ-
ních a jižních příkopech. Dědičná štola
náležela mezi kanalizační sběrače a od-
váděla odpadní vody z městských pří-
kopů. Vznikla postupně ve 40. letech
19. století, stavba proběhla ve třech eta-
pách a plně funkční byla od roku 1849.
Ke konečnému vyřazení Dědičné što-
ly z provozu došlo v zimě 1937/1938.
Po dobu své funkce probíhala její ná-
ročná údržba, čištění štoly, opravy se-
sutých úseků, vyzdívání zřícených ka-
nálů, o čemž svědčí různorodý materiál
používaný na tyto opravy. Dědičná štola
byla kolem roku 1937 již ve velmi cha-
trném stavu, takže bylo doporučeno její
zrušení z bezpečnostních důvodů, a pro-
to byla paralelně s ní vybudována no-
vá kanalizační stoka, která ji plně nahra-
dila. Tzv. Dědičná štola byla začátkem
roku 1938 vyňata ze systému plzeňské
městské kanalizace. Patří do katego-
rie kanalizačních štol středního profilu
a byla téměř v celém svém průběhu bu-
dována hloubením z povrchu.
Stavební úpravy po roce 1970
Při sanaci v 70. letech 20. století do-
šlo k prohloubení štoly, počva byla sní-
žena rámcově o 100–120cm a přibírka
byla provedena pod původní kamenné
stěny štoly. Bylo provedeno podbetono-
vání betonem tloušťky 10–20cm, mís-
ty vystupující před úroveň původní svis-
lé stěny až 10cm. Počva byla opatřena
betonovou podlahou se stružkou hloub-
ky 20–40cm. Rozsáhlé úseky štoly by-
ly pokryty silnou cementovou omítkou
síly až 6cm, režné zdivo bylo vyspáro-
váno a staticky narušené úseky klenby
byly sanovány důlní výztuží s vložený-
mi betonovými pažinkami a výplní me-
zi takto provedeným stropem a klenbou
betonem. Štola tak získala obdélníko-
SANACE DĚDIČNÉ ŠTOLY V PLZNI
Součástí historického podzemí města Plzně je mimo jiné i Dědičná štola. Ta byla po dobu své existence několikrát přestavěna
a opravována. V současné době dochází k její rekonstrukci, při které se řeší především zajištění její stability, ale i celková sanace
s přihlédnutím k jednotlivým historickým stavebním zásahům. Po dokončení rekonstrukce by se měla připojit k provozovanému
návštěvnickému okruhu. Jedním ze směrů, kterým se společnost Minova Bohemia s.r.o. dlouhodobě věnuje, je výstavba a rekonstrukce
podzemních děl. O Dědičné štole v Plzni se naše společnost dozvěděla již ve fázi projektové přípravy sanace, kdy jsme byli požádání
projektantem o doporučení vhodných materiálů pro sanace tohoto podzemního díla. V rámci realizace se pak podílíme na provádění
speciálních technologií spojených s aplikací kotevních a injekčních materiálů ze sortimentu naší společnosti. Článek seznamuje s historií
předmětného díla a prováděním sanačních prací z průběhu 1. etapy sanace Dědičné štoly, která probíhala na jaře roku 2013.
vý či mírně lichoběžníkový příčný pro-
fil, s nízkou valenou klenbou, zděnou
z arkozových kvádrů s občasnou přímě-
sí cihel. Výška štoly je proměnná a do-
sahuje 195 až 208cm, šíře se pohybu-
je kolem 80cm. Hloubka štoly od počvy
k povrchu činí 420–599cm.
Historický vývoj štoly měl pro ná-
vrh současné sanace Dědičné štoly zá-
sadní význam. Štola byla vybudová-
na a následně zasypávána, tudíž není
umístěna v rostlém terénu. Její výztuž
nemá dostatečnou pevnost, o čemž
svědčí nespočet oprav v průběhu let
1849–1937 a použitý materiál pro ty-
to opravy. Také sanace štoly po roce
1970 – její prohloubení, nedostatečné
podchycení svislých stěn podbetono-
váním a zpevnění původních stěn ce-
mentovou omítkou se podepsalo na ne-
sourodém vzhledu a technickém stavu
díla. Problematické se jeví i zpevnění
klenby vložením nového stropu, který
podpírá porušenou klenbu.
Stav štoly před sanací
Předpokládá se sanace úseku Dě-
dičné štoly ve staničení 60,5m až
284,5m rozděleného na dvě části,
první od staničení 60,5m v délce cca
85m a druhý od staničení 145,5m
do 285,0m. V obou částech je nutno
provést několik typů sanačních zása-
hů, které musí zohlednit dříve prove-
dené opravy a některé z těchto opatření
odstranit
(viz obr. 1)
. Před zahájením
vlastních prací bylo provedeno celkem
14 sond pro zjištění stávajícího stavu
konstrukce ostění štoly a jejího bez-
prostředního okolí. Na mnoha místech
byla zjištěna velká degradace spáro-
vacích hmot zdiva, což vedlo k pro-
nikání velkého množství vody do dí-
la. Obecně je možno konstatovat, že
stav štoly v sanovaném úseku je znač-
ně nevyhovující a cílem nově provádě-
ných prací tak je stav celé konstrukce
uvést do mnohem příznivějšího stavu
odpovídajícího historické hodnotě da-
ného díla.
Průběh sanačních prací
V první fázi sanačních prací byly
svislé stěny štoly očištěny od cemen-
tové omítky. Jelikož byla tato omítka
nanesena na kamennou výstroj ve vrst-
vě 1–6 cm, a to na výšku 80 – 120 cm
od horní hrany betonu, došlo v průbě-
hu času k odtržení od podkladu prak-
ticky v celé ploše. Z tohoto důvodu se
provedlo plnoplošné odstranění mal-
ty z povrchu zdiva pomocí elektric-
kých sbíjecích kladiv. Následně se pro-
vedlo odspárování stávajícího zdiva.
Malta ve spárách byla velmi degra-
dovaná a bylo nutné ji odstranit mís-
ty na hloubku až 10 cm. Toto odspá-
rování se provádělo od horní hrany
podbetonování stěn štoly až po vlože-
ný strop. Odstranění povrchových vrs-
tev bylo doplněno otryskáním vyso-
kotlakým vodním paprskem s tlakem
min. 150bar. Otryskáním se stěny zba-
vily zbytků původních malt, jak na po-
vrchu, tak ve spárách, a všech volných
částic, které v průběhu pracovních čin-
1
