STAVEBNÍ A INVESTORSKÉ NOVINY
26
Před více než čtyřiceti lety se sešla parta stavbařů, strojařů
a techniků, kteří za pochodu vymýšleli, jak vylepšit stavbu první
trasy pražského metra. U nemechanizovaného štítu tehdy praco-
val jako strojmistr dlouholetý zaměstnanec Metrostavu Ladislav
Stejskal, který si už nyní užívá zasloužené penze.
Na stavbě první trasy metra C
NÁS BAVILY TECHNICKÉ ZLEPŠOVÁKY
Co se vám vybaví, když si vzpo-
menete na začátky stavby metra?
Hlavně neuvěřitelné štěstí na lidi.
Začínali jsme tehdy bez jakýchkoliv
zkušeností a mezi sebou se prakticky
neznali a tedy ani nevěděli, co od se-
be čekat. Ale velmi rychle se ukázalo,
že se sešla parta výborných stavbařů
a techniků. V první řadě stavbyvedoucí
Ing. Jindřich Hess, hlavní mistr Kocůn
z Vodních staveb, který přišel ze stav-
by přehrady Lipno, kde hloubil vod-
ní přivaděč, a geodet inženýr Haltmar.
A nesmím zapomenout na strojního
experta inženýra Hřebíčka! Díky ně-
mu jsem se toho strašně moc naučil.
A samozřejmě ruští poradci – většinou
opravdoví odborníci.
Kde jste se poprvé setkali?
Pionýrskou stavbou byla prv-
ní montáž nemechanizovaného štítu
ve Štětkově ulici, kde se ukázaly mi-
mořádné schopnosti strojařů v čele
s inženýrem Hřebíčkem. Abych uvedl
čtenáře do obrazu, původně se počíta-
lo v Praze s podpovrchovou dopravou
napojenou na tramvaje, ale nakonec se
rozhodlo, že se bude razit metro a k to-
mu se zakoupí ze Sovětského svazu ne-
mechanizovaný štít. Jeli jsme se na něj
k Moskvě dvakrát podívat, abychom
věděli, jak funguje a co od něj čekat.
Štít se tedy poprvé montoval
na Štětkově ulici?
Přesně tak. Už tam byla připrave-
na vyhloubená jáma systémem „milán-
ských“ stěn a postupně přicházely jed-
notlivé díly. Štítový komplex se skládal
ze tří částí: vlastního štítu, erektoru, kte-
rý ukládal tybinky, a injektážní plošiny.
Štít vážil asi pětaosmdesát tun, erektor
do třiceti a plošina asi sedmnáct tun. Do-
kážete si představit, jaký to byl kolos.
Vlastní montáž proběhla celkem
v klidu. Smontovali jsme štít ze želez-
ných segmentů, pak se montoval erek-
tor, což je vlastně otočná hydraulická
ruka, která uchopila tehdy litinové ty-
binky a stavěla je za sebe. Pak se sešrou-
bovaly a postupně se tak tvořilo celé
ostění. Anásledovala injektážní plošina.
Jak rychle se prvním štítem ra-
zilo?
Rychlost ražby záleží na podmín-
kách nadloží, ale díky zavedení práce
na tři směny jsme dokázali udělat i přes
šedesát metrů. Svou roli v tom samo-
zřejmě hrály i geologické podmínky
a různé zlepšováky. Měli jsme třeba
problém s odtěžováním rubaniny, pro-
tože neexistovaly žádné těžní věže jako
na dnešním metru. A kluci z konstruk-
ce vymysleli systém, kdy se jeřábem
zvedaly korby se zeminou a sypaly se
přesně do sila na rubaninu s výklopní-
kem. Krásné tehdy bylo, že se vše řeši-
lo za pochodu. Něco se stalo a hned se
to muselo vyřešit. Ze začátku byly tře-
ba problémy s hydraulikou, kde pras-
kaly hadičky a unikal olej. Ale velmi
rychle jsme mouchy vychytali a vše
fungovalo.
Který zlepšovák vás nejvíc po-
těšil?
Určitě přeprava celého štítu a jeho
vykulení. Původně se počítalo s tím, že
až se vyrazí tunel a štít dojede do dal-
ší jámy, protože tehdy ještě stanice ne-
byly, rozebere se tam a po kusech se
přepraví zpátky. Pak se dá opět dohro-
mady a nasadí na druhý tunel. Teh-
dy zafungovala česká chytrost i lenost
v jednom. Říkali jsme si s Milanem
Stočesem, že je zbytečné štít rozebí-
rat, aby se za pět set metrů zase sklá-
dal. A protože měl tvar válce, napadlo
nás, že ho zkusíme vykulit a přepravit
vcelku. Pana Hřebíčka jsme myšlen-
kou nadchli. Udělala se šikmá rampa,
objednaly se tahače a devadesátituno-
vý drobek šel pomalu ven. Což nebyla
legrace, protože štít byl mírně kónický
a ujížděl do jedné strany. Ale postupně
se vykulil, naložili jsme ho a převezli
na novou pozici. Tam se spustil do oce-
lového lože, srovnal a za tři dny byl při-
pravený k další ražbě. Kdybychom jeli
podle plánu, trvala by demontáž a ná-
sledná montáž 10-12 dní.
Říkal jste, že na stavbě pracova-
li lidé z Vodních staveb, měl někdo
zkušenosti z podzemí?
Zaměstnanci z Vodních staveb tvo-
řili jádro, ale pak tam přišli lidé, kteří
dělali v uranových dolech na Příbram-
sku a pár pracovníků z klasických dolů.
Ti měli neocenitelné zkušenosti s tím,
jak se chovat v podzemí. A tito odbor-
níci vytvořili jádro národního podni-
ku Metrostav, který byl založen v ro-
ce 1971.
Jeho nástupce, akciová společnost
Metrostav, je stále generálním doda-
vatelem pražského metra a v součas-
né době dokončuje prodloužení trasy
A z Dejvické do Nemocnice Motol.
Jeho zaměstnanci nepracují ale jen
v tuzemsku – razí silniční tunely na Is-
landu a v Norsku, metro ve finských
Helsinkách a budují silniční a průmy-
slové stavby v Polsku, Bělorusku a dal-
ších zemích.
Děkujeme za rozhovor
Ivo Románek
foto: Archiv Metrostav a.s.
Montáž nemechanizovaného štítu (1968)
Převoz štítu ve Štětkově ulici (říjen 1969)
